Bojuji s těžkým kufrem ve sněhu, polykám vlastní slzy, v tunelu zadržuji dech, Marfan mi sedí na ramenou a bolí to, snažím se odjet klidně, abych pak v rychlíku do Brna poslouchala špinavý hnusný rasistický nadávky od navenek slušného pána kterej se mi u toho klidně dívá do očí. A mě už nezbývá nic jiné než pláč.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára